dědičný

Czech

Etymology

From dědic +‎ -ný.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈɟɛɟɪt͡ʃniː]

Adjective

dědičný (adverb dědičně)

1. inheritable
2. hereditary

Declension

Declension of dědičný (hard)

singular
	masculine		feminine	neuter
	animate	inanimate
nominative	dědičný		dědičná	dědičné
genitive	dědičného		dědičné	dědičného
dative	dědičnému		dědičné	dědičnému
accusative	dědičného	dědičný	dědičnou	dědičné
locative	dědičném		dědičné	dědičném
instrumental	dědičným		dědičnou	dědičným
plural
	masculine		feminine	neuter
	animate	inanimate
nominative	dědiční	dědičné		dědičná
genitive	dědičných
dative	dědičným
accusative	dědičné			dědičná
locative	dědičných
instrumental	dědičnými

Derived terms

• dědičnost f

Further reading

• “dědičný”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “dědičný”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “dědičný”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025