déšč

Old Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *dъždžь.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈdɛːʃt͡ʃ/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈdɛːʃt͡ʃ/

Noun

déšč m inan

1. rain

Declension

Declension of déšč (soft o-stem)

	singular	dual	plural
nominative	déšč	déščě	déšči, déščové
genitive	déščě	déščú	déščóv
dative	déšču	déščoma	déščóm
accusative	déšč	déščě	déščě
vocative	déšču	déščě	déšči, déščové
locative	déšči, déšču	déščú	déščích
instrumental	déščem	déščoma	déšči

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Descendants

• Czech: déšť

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “déšč”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění