chlubit

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech chlubiti sě, from Proto-Slavic *xъlbiti. Cognate to Polish chełpić.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈxlubɪt]

Verb

chlubit impf

1. (reflexive with se) to boast, to brag, to show off

   Chlubil se kamarádům svými novými bruslemi.

   He was showing off his new skates to his friends.

Conjugation

Conjugation

Infinitive	chlubit, chlubiti	Active adjective	chlubící
Verbal noun	chlubení	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	chlubím	chlubíme	—	chlubme
2nd person	chlubíš	chlubíte	chlub	chlubte
3rd person	chlubí	chlubí	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive chlubit.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	chlubil	chlubili	—	—
masculine inanimate		chlubily		—
feminine	chlubila		—
neuter	chlubilo	chlubila	chlubeno	—

Transgressives	present	past
masculine singular	chlubě	—
feminine + neuter singular	chlubíc	—
plural	chlubíce	—

Related terms

• chlouba f
• chlubivý m
• pochlubit
• vychloubat

 

See also

• chvástat se
• pyšnit se
• vynášet se
• honosit se
• holedbat se

Further reading

• “chlubiti se”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “chlubiti se”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “chlubit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)