chlubit

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech chlubiti sě, from Proto-Slavic *xъlbiti. Cognate to Polish chełpić.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈxlubɪt]

Verb

chlubit impf

1. (reflexive with se) to boast, to brag, to show off

   Chlubil se kamarádům svými novými bruslemi.

   He was showing off his new skates to his friends.

Conjugation

Conjugation of chlubit

infinitive chlubit, chlubiti active adjective chlubící verbal noun chlubení passive adjective — present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person chlubím chlubíme — chlubme 2nd person chlubíš chlubíte chlub chlubte 3rd person chlubí chlubí — — The future tense: a combination of a future form of být + infinitive chlubit. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate chlubil chlubili — — masculine inanimate chlubily — feminine chlubila — neuter chlubilo chlubila chlubeno — transgressives present past masculine singular chlubě — feminine + neuter singular chlubíc — plural chlubíce —

Related terms

• chlouba f
• chlubivý m
• pochlubit
• vychloubat

See also

• chvástat se
• pyšnit se
• vynášet se
• honosit se
• holedbat se

Further reading

• “chlubiti se”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “chlubiti se”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “chlubit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025