chcípnout

Czech

Alternative forms

• scípnout

Etymology

From chcípat +‎ -nout.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈxt͡siːpnou̯t]

Verb

chcípnout pf (imperfective chcípat)

1. (colloquial) of an animal, to die

   Synonyms: pojít, uhynout, zdechnout

2. (vulgar) to croak; of a human, to die

   Synonyms: see Thesaurus:zemřít

Conjugation

Conjugation

Infinitive	chcípnout, chcípnouti	Active adjective	chcípnuvší
Verbal noun	chcípnutí	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	chcípnu	chcípneme	—	chcípněme
2nd person	chcípneš	chcípnete	chcípni	chcípněte
3rd person	chcípne	chcípnou	—	—

The verb chcípnout does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	chcípl, chcípnul	chcípli, chcípnuli	—	—
masculine inanimate		chcíply, chcípnuly		—
feminine	chcípla, chcípnula		—
neuter	chcíplo, chcípnulo	chcípla, chcípnula	—	—

Transgressives	present	past
masculine singular	—	chcípnuv
feminine + neuter singular	—	chcípnuvši
plural	—	chcípnuvše

Derived terms

• chcípák
• chcíplotina

Further reading

• “chcípnouti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “chcípnout”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “chcípnout”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025