bydlič

See also: bydlić

Old Czech

Etymology

From bydleti +‎ -č.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈbɨdlit͡ʃ/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈbidlit͡ʃ/

Noun

bydlič m pers

1. inhabitant

Declension

Declension of bydlič (soft o-stem)

	singular	dual	plural
nominative	bydlič	bydličě	bydliči, bydličové
genitive	bydličě	bydličú	bydličóv
dative	bydliču, bydličovi	bydličoma	bydličóm
accusative	bydličě	bydličě	bydličě
vocative	bydliču	bydličě	bydliči, bydličové
locative	bydliču, bydličovi	bydličú	bydličích
instrumental	bydličem	bydličoma	bydliči

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “bydlič”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění