blén

See also: blen

Old Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *belnъ.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈblɛːn/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈblɛːn/

Noun

blén m inan

1. henbane (Hyoscyamus)

Declension

Declension of blén (hard o-stem)

	singular	dual	plural
nominative	blén	blény	bléni, blénové
genitive	bléna, blénu	blénú	blénóv
dative	blénu	blénoma	blénóm
accusative	blén	blény	blény
vocative	bléne	blény	bléni, blénové
locative	bléně, blénu	blénú	bléniech
instrumental	blénem	blénoma	blény

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Descendants

• Czech: blín

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “blén”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění