bezpokojie

Old Czech

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈbɛzpokoji̯ɛː/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈbɛspokojiː/

Noun

bezpokojie n

1. unease, uneasiness, restlessness

Declension

Declension of bezpokojie (soft o-stem)

	singular	dual	plural
nominative	bezpokojie	bezpokojí	bezpokojie
genitive	bezpokojie	bezpokojú	bezpokojí
dative	bezpokojú	bezpokojíma	bezpokojím
accusative	bezpokojie	bezpokojí	bezpokojie
vocative	bezpokojie	bezpokojí	bezpokojie
locative	bezpokojí, bezpokojú	bezpokojú	bezpokojích
instrumental	bezpokojím	bezpokojíma	bezpokojími

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “bezpokojie”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění