břev
See also: brev
Old Czech
[edit]Etymology
[edit]Inherited from Proto-Slavic *brьvь.[1][2]
Pronunciation
[edit]Noun
[edit]břev f
Declension
[edit]Declension of břev (v-stem)
| singular | dual | plural | |
|---|---|---|---|
| nominative | břev | břvi | břve |
| genitive | břve | břv́ú | břví |
| dative | břvi | břvema | břvem |
| accusative | břev | břvi | břve |
| vocative | břvi | břvi | břve |
| locative | břvi | břv́ú | břvech |
| instrumental | břv́ú | břvema | břvemi |
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.
References
[edit]- ^ Václav Machek (1968) Etymologický slovník jazyka českého [Etymological Dictionary of the Czech Language], 2nd edition, Prague: Academia, page 72
- ^ Trubachyov, Oleg, editor (1976), “*brьvь”, in Этимологический словарь славянских языков [Etymological dictionary of Slavic languages] (in Russian), numbers 3 (*bratrьcь – *cьrky), Moscow: Nauka, page 71
Further reading
[edit]- Jan Gebauer (1903–1916) “břev”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění