bělýš

Old Czech

Etymology

Coined by Klaret. First attested in the 14th century.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈbi̯ɛɫɨːʃ/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈbjɛliːʃ/, /ˈbjɛlɛjʃ/

Noun

bělýš m animal

1. salmon

Declension

Declension of bělýš (soft o-stem)

	singular	dual	plural
nominative	bělýš	bělýšě	bělýši, bělýšové
genitive	bělýšě	bělýšú	bělýšóv
dative	bělýšu, bělýšovi	bělýšoma	bělýšóm
accusative	bělýš, bělýšě	bělýšě	bělýšě
vocative	bělýšu	bělýšě	bělýši, bělýšové
locative	bělýši, bělýšu, bělýšovi	bělýšú	bělýších
instrumental	bělýšem	bělýšoma	bělýši

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “bělýš”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění