Strahota
Jump to navigation
Jump to search
Old Czech
[edit]Etymology
[edit]Wrong translation based on Latin metus (“fear”).[1]
Pronunciation
[edit]Proper noun
[edit]Strahota m pers
Declension
[edit]Declension of Strahota (hard a-stem)
singular | dual | plural | |
---|---|---|---|
nominative | Strahota | Strahotě | Strahoty |
genitive | Strahoty | Strahotú | Strahot |
dative | Strahotě | Strahotama | Strahotám |
accusative | Strahotu | Strahotě | Strahoty |
vocative | Strahoto | Strahotě | Strahoty |
locative | Strahotě | Strahotú | Strahotách |
instrumental | Strahotú | Strahotama | Strahotami |
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.
References
[edit]- ^ Vladimír Šmilauer, Jaroslav Kuchař, and Slavomír Utěšený (1972) Čeština všední i nevšední, Prague: Academia, page 402
Further reading
[edit]- Jan Gebauer (1903–1916) “Strahota”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění