Prosimír

Old Czech

Etymology

From prositi +‎ mír. First attested in 1222.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈprosimiːr/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈprosimiːr/

Proper noun

Prosimír m pers

1. a male given name

Declension

Declension of Prosimír (hard o-stem)

	singular	dual	plural
nominative	Prosimír	Prosimíry	Prosimíři, Prosimírové
genitive	Prosimíra	Prosimírú	Prosimíróv
dative	Prosimíru, Prosimírovi	Prosimíroma	Prosimíróm
accusative	Prosimíra	Prosimíry	Prosimíry
vocative	Prosimíře	Prosimíry	Prosimíři, Prosimírové
locative	Prosimíru, Prosimírovi	Prosimírú	Prosimířiech
instrumental	Prosimírem	Prosimíroma	Prosimíry

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “Prosimír”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění