Příspěvek je věnový[sic] analýze schopnosti klamat jiné, nejen ve hře, ale i v životě. Vývoj této schopnosti je projevem porozumění misreprezentaci, což -- podle autorky -- se vyskytuje již u čtyřletých dětí.
2007, Michael Šebek, Teorie miskoncepce a Roger Money-Kyrle, Revue psychoanalytická psychoterapie[1]:
Teorie miskoncepce našla určitou odezvu také u Johna Steinera (1990, 1993) v jeho tvrzení, že misreprezentace reality jsou hlavní překážkou, když se pokoušíme pomoci pacientovi smířit se s realitou ztráty.
2008, R. Kohoutek, Kognitivní vývoj dětí a školní vzdělávání, Pedagogická orientace[2]:
Teorie a hypotézy kognitivního vývoje v kontextu školního vzdělávání se zaměřují především na utváření znalostí, iniciální pojmové koncepce, naivní teorie a multidimenzionální (např. nejenom kognitivní, ale do jisté míry i emotivní) prekoncepce (implicitní teorie dítěte, dětské naivní koncepce, reprezentace) i miskoncepce a misreprezentace, misinterpretace (nesprávné vysvětlení, desinterpretace), na konceptuální (reprezentativní, např. pojmové a představové) změny ...
2014, Daniel Heider, Karteziánský reprezentacionalismus, nebo kognitivní realismus?, Filosofický časopis:
Tento typ, označený jako „radikální intencionální misreprezentace“ (radical intentional misrepresentation), je Clemensonem definován následujícím způsobem: ...
