1896, Ervín Špindler, Rozhledy, volume V., number 9, Chrudim: Josef Pelcl, Dohodnutí Čechů s Němci. III., page 571:
kdo upřímně touží po uskutečnění našeho státního práva, musí zanechati všeho šovénství v mezinárodních otázkách domácích a starati se raději o shodu českoněmeckou od základu, totiž o shodu našeho a německého lidu v otázkách jazykových na poli administrace státní i samosprávné, v oboru školství a všude jinde, kdekoliv sebe menši nerovnost pociťována bývá jako křivda a nesnesitelné nadpráví.
1902, Česká revue, volume VI., number 1, Praha: družstvo Česká revue, →ISSN, page 284:
Co mile překvapuje a co nese v sobě velikou sílu přesvědčivosti, jeobjektivní, snášelivý ton, plně uznávající význam každého národa, prostý šovénství a nevraživosti, jakým píše Goll.
1910, “Herečka.”, in Slovácké noviny, number 27, Uherské Hradiště, page 5c:
Sympatické jméno Bahrovo, moderního a liberálního Němce, který častěji již dovedl se vlivným svým slovem v německé publicistice ozvati proti nekulturnímu šovénství svých krajanů, […]
1920, Jindřich Honzl, “Cesty a směrnice socialismu v umění”, in Avantgarda známá a neznámá[1], volume I., Praha: Svoboda, published 1971, page 61:
Myšlenkové šovénství vlastenecké a bezvýznamný artismus jsou ony nejvýznačnější známky třídnosti, výlučnosti a jednostrannosti dnešních divadel, jednostrannosti směrem ke zpátečnictví a reakci.
Jest ještě asi daleka doba, kdy se missionářství vybaví docela z vlivů politických — vždyť západní vlády, které je podporují, na vlivy takové počítají. Ale přes to jsou mnozí mezi vedoucími missionáři, kteří — nehledě k tomu, že v cizině se jednotlivci stejného směru snáze sbližují — prosti všeho politického chauvinství pevně stojí na půdě živé víry a hledí si jen vlastního úkolu: hlásati Krista, ať se děje příslušníky toho či onoho státu.
1922, Josef Šusta, Dějiny Evropy v letech 1812–1870 (Dějiny nového věku), volume I., V Praze: Vesmír, page 296:
Jejich [tj. Maďarů] šovénství nemělo však dosti na tom; nejen v úřadech státních, nýbrž ve veškerém školství i v církvi měla maďarština neobmezeně zavládnouti a zatlačiti jazyky ostatních národů, země uherské obývajících.
1930, Josef Šusta, Světová politika v letech 1871 - 1914 (Dějiny nového věku), volume V. Vznik trojdohody a velmocenský výpad rakouský, Praha: Vesmír, page 157:
vlašský živel [v Rakousku] byl mocně zvířen jak nešťastným řešením otázky universitní, tak rostoucím tlakem německého chauvinství na vlašskou menšinu jihotyrolskou.
1947, Český život, volume I., Praha: Klub socialistické kultury, page 144:
jeho vřelé vlastenectví nenačichlo ani v dobách největšího útlaku všeho českého frázovitým šovénstvím, šířícím jen fanatickou nenávist, libujícím si v nadutosti a neštítícím se žádné brutality.
