Bělík

Czech

Etymology

From bílý. First attested in 1289.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈbjɛliːk]

Proper noun

Bělík m anim (female equivalent Bělíková)

1. a male surname

Declension

Declension of Bělík (velar masculine animate)

	singular	plural
nominative	Bělík	Bělíkové
genitive	Bělíka	Bělíků
dative	Bělíkovi	Bělíkům
accusative	Bělíka	Bělíky
vocative	Bělíku	Bělíkové
locative	Bělíkovi	Bělících
instrumental	Bělíkem	Bělíky

Further reading

• “Bělík”, in Příjmení.cz (in Czech)