žlík

Old Czech

Etymology

Coined by Klaret. From žlutý +‎ ík. First attested in the 14th century.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈʒliːk/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈʒliːk/

Noun

žlík m inan

1. yellowish morning sun

Declension

Declension of žlík (hard o-stem)

	singular	dual	plural
nominative	žlík	žlíky	žlíci, žlíkové
genitive	žlíka, žlíku	žlíkú	žlíkóv
dative	žlíku	žlíkoma	žlíkóm
accusative	žlík	žlíky	žlíky
vocative	žlíče	žlíky	žlíci, žlíkové
locative	žlícě, žlíku	žlíkú	žlíciech
instrumental	žlíkem	žlíkoma	žlíky

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “žlík”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění