štěbetat

Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *ščьbьtati.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈʃcɛbɛtat]

Verb

štěbetat impf

1. (expressive) to chatter mindlessly

   Synonym: žvatlat

2. to chirp (excl. to birds)

Conjugation

Conjugation

Infinitive	štěbetat, štěbetati	Active adjective	štěbetavší
Verbal noun	štěbetání	Passive adjective	štěbetaný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	štěbetám	štěbetáme	—	štěbetejme
2nd person	štěbetáš	štěbetáte	štěbetej	štěbetejte
3rd person	štěbetá	štěbetají	—	—

The verb štěbetat does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	štěbetal	štěbetali	štěbetán	štěbetáni
masculine inanimate		štěbetaly		štěbetány
feminine	štěbetala		štěbetána
neuter	štěbetalo	štěbetala	štěbetáno	štěbetána

Transgressives	present	past
masculine singular	—	štěbetav
feminine + neuter singular	—	štěbetavši
plural	—	štěbetavše

Further reading

• “štěbetati”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “štěbetati”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “štěbetat”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)