školman

Old Czech

Etymology

Coined by Klaret. First attested in the 14th century.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈʃkoɫman/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈʃkolman/

Noun

školman m pers

1. head of a synagogue

Declension

Declension of školman (hard o-stem)

	singular	dual	plural
nominative	školman	školmany	školmani, školmanové
genitive	školmana	školmanú	školmanóv
dative	školmanu, školmanovi	školmanoma	školmanóm
accusative	školmana	školmany	školmany
vocative	školmane	školmany	školmani, školmanové
locative	školmanu, školmanovi	školmanú	školmaniech
instrumental	školmanem	školmanoma	školmany

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “školman”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění