šeptat

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech šeptati, from Proto-Slavic *šьpъtati.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈʃɛptat]

• Audio:

  (file)

Verb

šeptat impf (perfective zašeptat)

1. to whisper (to talk in a quiet voice)

   Antonym: křičet

Conjugation

Conjugation

Infinitive	šeptat, šeptati	Active adjective	šeptající
Verbal noun	—	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	šeptám	šeptáme	—	šeptejme
2nd person	šeptáš	šeptáte	šeptej	šeptejte
3rd person	šeptá	šeptají	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive šeptat.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	šeptal	šeptali	šeptán	šeptáni
masculine inanimate		šeptaly		šeptány
feminine	šeptala		šeptána
neuter	šeptalo	šeptala	šeptáno	šeptána

Transgressives	present	past
masculine singular	šeptaje	—
feminine + neuter singular	šeptajíc	—
plural	šeptajíce	—

Related terms

• šepot
• šepotat
• šeptanda

 

Further reading

• “šeptati”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “šeptati”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989