řinout

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech řinúti, from Proto-Slavic *rinǫti.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈr̝ɪnou̯t]
• Hyphenation: ři‧nout

Verb

řinout impf

1. (reflexive with se) to ooze

   Synonyms: proudit, stékat, vytékat

Conjugation

Conjugation

Infinitive	řinout, řinouti	Active adjective	řinoucí
Verbal noun	—	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	řinu	řineme	—	řiňme
2nd person	řineš	řinete	řiň	řiňte
3rd person	řine	řinou	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive řinout.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	řinul	řinuli	—	—
masculine inanimate		řinuly		—
feminine	řinula		—
neuter	řinulo	řinula	—	—

Transgressives	present	past
masculine singular	řina	—
feminine + neuter singular	řinouc	—
plural	řinouce	—

Further reading

• “řinouti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “řinouti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “řinout”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)