řevnivý

Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *rьvьnivъ.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈr̝ɛvɲɪviː]
• Hyphenation: řev‧ni‧vý

Adjective

řevnivý

1. jealous, envious
   • 1868, Karolína Světlá, Kříž u potoka‎^[1]:

     ... všem lidem bylo k radosti; jen otec zůstal k němu chladný, řevnivý, nevlídný, jen jeho nezajímaly jeho pokroky a jeho zdar.

     (please add an English translation of this quotation)

Declension

Declension of řevnivý (hard)

singular
	masculine animate	masculine inanimate	feminine	neuter
nominative	řevnivý		řevnivá	řevnivé
genitive	řevnivého		řevnivé	řevnivého
dative	řevnivému		řevnivé	řevnivému
accusative	řevnivého	řevnivý	řevnivou	řevnivé
locative	řevnivém		řevnivé	řevnivém
instrumental	řevnivým		řevnivou	řevnivým
plural
	masculine animate	masculine inanimate	feminine	neuter
nominative	řevniví	řevnivé		řevnivá
genitive	řevnivých
dative	řevnivým
accusative	řevnivé			řevnivá
locative	řevnivých
instrumental	řevnivými

Derived terms

• řevnivost f

 

See also

• žárlivý m
• závistivý m

Further reading

• “řevnivý”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “řevnivý”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989