řešit

See also: resit

Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *rěšiti.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈr̝ɛʃɪt]
• Rhymes: -ɛʃɪt
• Hyphenation: ře‧šit

Verb

řešit impf (perfective vyřešit)

1. to deal with, address
2. to discuss
3. to bother

   Proč to pořád řešíš? ― Why do you keep bothering about it?

   To neřeš ― Don't bother about it.

Conjugation

Conjugation of řešit

infinitive řešit, řešiti active adjective řešící, řešivší verbal noun — passive adjective — present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person řeším řešíme — řešme 2nd person řešíš řešíte řeš řešte 3rd person řeší řeší — — The future tense: a combination of a future form of být + infinitive řešit. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate řešil řešili řešen řešeni masculine inanimate řešily řešeny feminine řešila řešena neuter řešilo řešila řešeno řešena transgressives present past masculine singular řeše řešiv feminine + neuter singular řešíc řešivši plural řešíce řešivše

Derived terms

• dořešit
• pořešit
• řešení
• řešit sám sebe
• řešitel
• vyřešit

Further reading

• “řešiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “řešiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “řešit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025
• Miloš Mlčoch, Řešit a řešení, Naše řeč, volume 89 (2006), issue 4

Anagrams

• šeřit
• šetři
• šetří