řítit

See also: ritit

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech řútiti sě, from Proto-Slavic *řutiti.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈr̝iːcɪt]

Verb

řítit impf

1. (reflexive with se) to careen, hurtle, dash, rush

Conjugation

Conjugation

Infinitive	řítit, řítiti	Active adjective	řítící
Verbal noun	řítění	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	řítím	řítíme	—	řiťme
2nd person	řítíš	řítíte	řiť	řiťte
3rd person	řítí	řítí	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive řítit.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	řítil	řítili	—	—
masculine inanimate		řítily		—
feminine	řítila		—
neuter	řítilo	řítila	—	—

Transgressives	present	past
masculine singular	řítě	—
feminine + neuter singular	řítíc	—
plural	řítíce	—

Further reading

• “řítiti se”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “řítiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “řítit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)