řítit

See also: ritit

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech řútiti sě, from Proto-Slavic *řutiti.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈr̝iːcɪt]

Verb

řítit impf

1. (reflexive with se) to careen, hurtle, dash, rush

Conjugation

Conjugation of řítit

infinitive řítit, řítiti active adjective řítící verbal noun řítění passive adjective — present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person řítím řítíme — řiťme 2nd person řítíš řítíte řiť řiťte 3rd person řítí řítí — — The future tense: a combination of a future form of být + infinitive řítit. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate řítil řítili — — masculine inanimate řítily — feminine řítila — neuter řítilo řítila — — transgressives present past masculine singular řítě — feminine + neuter singular řítíc — plural řítíce —

Further reading

• “řítiti se”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “řítiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “řítit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025