černět

See also: cernet

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech črněti. By surface analysis, černý +‎ -et.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈt͡ʃɛrɲɛt]
• Hyphenation: čer‧nět

Verb

černět impf (perfective zčernět)

1. to turn black

   Synonym: černat

   Oblaka černěla. ― The clouds were turning black.

Conjugation

Conjugation

Infinitive	černět, černěti	Active adjective	černějící
Verbal noun	—	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	černím	černíme	—	černěme, černějme
2nd person	černíš	černíte	černi, černěj	černěte, černějte
3rd person	černí	černí, černějí	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive černět.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	černěl	černěli	—	—
masculine inanimate		černěly		—
feminine	černěla		—
neuter	černělo	černěla	—	—

Transgressives	present	past
masculine singular	černěje	—
feminine + neuter singular	černějíc	—
plural	černějíce	—

Related terms

• černat
• černit

 

Further reading

• “černěti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “černěti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “černět”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)