čečule
Jump to navigation
Jump to search
Old Czech
[edit]Etymology
[edit]Uncertain. Per Machek, maybe a cognate with Latvian cekuls.[1]
Pronunciation
[edit]Noun
[edit]čečule f
Declension
[edit]Declension of čečule (soft a-stem)
| singular | dual | plural | |
|---|---|---|---|
| nominative | čečule | čečuli | čečule |
| genitive | čečule | čečuľú | čečulí, čečul |
| dative | čečuli | čečulema | čečulém |
| accusative | čečuľu | čečuli | čečule |
| vocative | čečule | čečuli | čečule |
| locative | čečuli | čečuľú | čečuléch |
| instrumental | čečuľú | čečulema | čečulemi |
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.
References
[edit]- ^ Machek, Václav (1968) “čečule”, in Etymologický slovník jazyka českého [Etymological Dictionary of the Czech Language], 2nd edition, Prague: Academia, page 96
Further reading
[edit]- Jan Gebauer (1903–1916) “čečule”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění