čěpě
Old Czech
[edit]Alternative forms
[edit]Etymology
[edit]Inherited from Proto-Slavic *čapľa.[1]
Pronunciation
[edit]Noun
[edit]čěpě f
Declension
[edit]Declension of čěpě (soft a-stem)
| singular | dual | plural | |
|---|---|---|---|
| nominative | čěpě | čěpi | čěpě |
| genitive | čěpě | čěṕú | čěpí, čěp |
| dative | čěpi | čěpěma | čěpiem |
| accusative | čěṕu | čěpi | čěpě |
| vocative | čěṕe | čěpi | čěpě |
| locative | čěpi | čěṕú | čěpiech |
| instrumental | čěṕú | čěpěma | čěpěmi |
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.
References
[edit]- ^ Václav Machek (1968) “čáp”, in Etymologický slovník jazyka českého [Etymological Dictionary of the Czech Language], 2nd edition, Prague: Academia, page 94
Further reading
[edit]- Jan Gebauer (1903–1916) “čěpě”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění