účinkovat
Czech
[edit]Etymology
[edit]Pronunciation
[edit]Verb
[edit]účinkovat impf
- to take effect
Conjugation
[edit]Conjugation
| Infinitive | účinkovat, účinkovati | Active adjective | účinkující |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | — | Passive adjective | — |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | účinkuji, účinkuju (coll.) |
účinkujeme | — | účinkujme |
| 2nd person | účinkuješ | účinkujete | účinkuj | účinkujte |
| 3rd person | účinkuje | účinkují, účinkujou (coll.) |
— | — |
| The future tense: a combination of a future form of být + infinitive účinkovat. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | účinkoval | účinkovali | účinkován | účinkováni |
| masculine inanimate | účinkovaly | účinkovány | ||
| feminine | účinkovala | účinkována | ||
| neuter | účinkovalo | účinkovala | účinkováno | účinkována |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | účinkuje | — |
| feminine + neuter singular | účinkujíc | — |
| plural | účinkujíce | — |
Derived terms
[edit]Related terms
[edit]Further reading
[edit]- “účinkovati”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “účinkovati”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “účinkovat”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)