zapříčinit
Jump to navigation
Jump to search
Czech
[edit]Etymology
[edit]Pronunciation
[edit]Verb
[edit]zapříčinit pf
Conjugation
[edit]Conjugation
Infinitive | zapříčinit, zapříčiniti | Active adjective | zapříčinivší |
---|---|---|---|
Verbal noun | zapříčinění | Passive adjective | zapříčiněný |
Present forms | indicative | imperative | ||
---|---|---|---|---|
singular | plural | singular | plural | |
1st person | zapříčiním | zapříčiníme | — | zapříčiňme |
2nd person | zapříčiníš | zapříčiníte | zapříčiň | zapříčiňte |
3rd person | zapříčiní | zapříčiní | — | — |
The verb zapříčinit does not have present tense and the present forms are used to express future only. |
Participles | Past participles | Passive participles | ||
---|---|---|---|---|
singular | plural | singular | plural | |
masculine animate | zapříčinil | zapříčinili | zapříčiněn | zapříčiněni |
masculine inanimate | zapříčinily | zapříčiněny | ||
feminine | zapříčinila | zapříčiněna | ||
neuter | zapříčinilo | zapříčinila | zapříčiněno | zapříčiněna |
Transgressives | present | past |
---|---|---|
masculine singular | — | zapříčiniv |
feminine + neuter singular | — | zapříčinivši |
plural | — | zapříčinivše |
Further reading
[edit]- “zapříčiniti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “zapříčiniti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “zapříčinit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)