zachtít

Czech

Etymology

From za- +‎ chtít.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈzaxciːt]

Verb

zachtít pf

1. (reflexive with se) to want, feel like

   Mohu dělat, co se mi zachce. ― I can do whatever I want.

Conjugation

Conjugation

Infinitive	zachtít, zachtíti	Active adjective	zachtěvší
Verbal noun	zachtění	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	zachci	zachceme	—	zachtějme
2nd person	zachceš	zachcete	zachtěj	zachtějte
3rd person	zachce	zachtějí, zachtí	—	—

The verb zachtít does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	zachtěl	zachtěli	—	—
masculine inanimate		zachtěly		—
feminine	zachtěla		—
neuter	zachtělo	zachtěla	—	—

Transgressives	present	past
masculine singular	—	zachtěv
feminine + neuter singular	—	zachtěvši
plural	—	zachtěvše

Further reading

• “zachtíti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “zachtíti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “zachtít”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)