věhlas

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech věhlas, from Proto-Slavic *věgolsъ. By surface analysis, vědět +‎ hlas.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈvjɛɦlas]

Noun

věhlas m inan

1. fame (state of being well-known and spoken of)

   Synonyms: sláva, proslulost

Declension

Declension of věhlas (sg-only hard masculine inanimate)

	singular
nominative	věhlas
genitive	věhlasu
dative	věhlasu
accusative	věhlas
vocative	věhlase
locative	věhlase, věhlasu
instrumental	věhlasem

Related terms

• věhlasný

 

Further reading

• věhlas in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• věhlas in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• věhlas in Internetová jazyková příručka

Old Czech

Alternative forms

• věhlasa

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *věgolsъ. By surface analysis, věděti +‎ hlas.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈʋi̯ɛɣɫas/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈvjɛɦlas/

Noun

věhlas m inan

1. fame

Declension

Declension of věhlas (hard o-stem)

	singular	dual	plural
nominative	věhlas	věhlasy	věhlasi, věhlasové
genitive	věhlasa, věhlasu	věhlasú	věhlasóv
dative	věhlasu	věhlasoma	věhlasóm
accusative	věhlas	věhlasy	věhlasy
vocative	věhlase	věhlasy	věhlasi, věhlasové
locative	věhlasě, věhlasu	věhlasú	věhlasiech
instrumental	věhlasem	věhlasoma	věhlasy

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Descendants

• Czech: věhlas

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “věhlas”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění