výmě

Old Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *vymę.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈʋɨːmi̯ɛ/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈviːmjɛ/, /ˈvɛjmjɛ/

Noun

výmě n

1. udder

Declension

Declension of výmě (n-stem irreg-stem)

	singular	dual	plural
nominative	výmě	vymeně	vymena
genitive	vymene	vymenú	vymen
dative	vymeni	vymenoma	vymenóm
accusative	výmě	vymeně	vymena
vocative	výmě	vymeně	vymena
locative	vymeni	vymenú	vymeniech
instrumental	vymenem	vymenoma	vymeny

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Descendants

• Czech: vemeno

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “výmě”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění