vítěz

See also: vitez and vitéz

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech vítěz, from Proto-Slavic *vitędzь.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈviːcɛs]

Noun

vítěz m anim (feminine vítězka, related adjective vítězný)

1. winner

   Antonym: poražený m

Declension

Declension of vítěz (soft masculine animate)

	singular	plural
nominative	vítěz	vítězové, vítězi
genitive	vítěze	vítězů
dative	vítězovi, vítězi	vítězům
accusative	vítěze	vítěze
vocative	vítězi	vítězové, vítězi
locative	vítězovi, vítězi	vítězích
instrumental	vítězem	vítězi

Related terms

adjectives

• vítězný
• vítězoslavný

 

noun

• vítězství

 

verbs

• vítězit
• zvítězit

 

Further reading

• vítěz in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• vítěz in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• vítěz in Internetová jazyková příručka