ukončit

From Wiktionary, the free dictionary
Jump to navigation Jump to search

Czech

[edit]

Etymology

[edit]

From u- +‎ končit.

Pronunciation

[edit]
  • IPA(key): [ˈukont͡ʃɪt]
  • Audio:(file)

Verb

[edit]

ukončit pf (imperfective ukončovat)

  1. to stop, to terminate (to bring to an end) (emphasizes the process of ending, less abrupt than skončit)
    Antonym: zahájit
    Ukončete, prosím, výstup a nástup, dveře se zavírají. ― Please finish getting on and off; the doors are closing.
    Ta procedura musí být ukončena rychle a čistě. ― This procedure must be finished quickly and cleanly.

Conjugation

[edit]
Conjugation
Infinitive ukončit, ukončiti Active adjective ukončivší
Verbal noun ukončení Passive adjective ukončený
Present forms indicative imperative
singular plural singular plural
1st person ukončím ukončíme — ukončeme
2nd person ukončíš ukončíte ukonči ukončete
3rd person ukončí ukončí — —
The verb ukončit does not have present tense and the present forms are used to express future only.
Participles Past participles Passive participles
singular plural singular plural
masculine animate ukončil ukončili ukončen ukončeni
masculine inanimate ukončily ukončeny
feminine ukončila ukončena
neuter ukončilo ukončila ukončeno ukončena
Transgressives present past
masculine singular — ukončiv
feminine + neuter singular — ukončivši
plural — ukončivše

Derived terms

[edit]
[edit]

Further reading

[edit]
  • ukončiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • ukončiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
  • ukončit in Internetová jazyková příručka
Retrieved from "https://en.wiktionary.org/w/index.php?title=ukončit&oldid=80013914"