svatba

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech svatba, from Proto-Slavic *svatьba, from *svatъ (“kin”), from Proto-Indo-European *swe-.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈsvadba]

Noun

svatba f

1. wedding

Declension

Declension of svatba (hard feminine reducible)

	singular	plural
nominative	svatba	svatby
genitive	svatby	svateb
dative	svatbě	svatbám
accusative	svatbu	svatby
vocative	svatbo	svatby
locative	svatbě	svatbách
instrumental	svatbou	svatbami

Derived terms

• svatebčan m
• svatební m

 

Descendants

• → Kashubian: swatba

Further reading

• svatba in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• svatba in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• svatba in Internetová jazyková příručka