společník

Czech

Etymology

From spolek (“fellowship”) +‎ -ník.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈspolɛt͡ʃɲiːk]
• Rhymes: -ɛtʃɲiːk
• Hyphenation: spo‧leč‧ník

Noun

společník m anim (feminine společnice)

1. companion

   Synonym: druh

2. partner (a member of a business partnership)

   Synonyms: partner, účastník

Declension

Declension of společník (velar masculine animate)

	singular	plural
nominative	společník	společníci
genitive	společníka	společníků
dative	společníkovi, společníku	společníkům
accusative	společníka	společníky
vocative	společníku	společníci
locative	společníkovi, společníku	společnících
instrumental	společníkem	společníky

Related terms

• společenství
• společnost
• společný
• spolek

 

Further reading

• společník in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• společník in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• společník in Internetová jazyková příručka