sěno

See also: seno, seño, se no, and Seno

Old Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *sěno.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈsi̯ɛno/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈsɛno/

Noun

sěno n

1. hay

Declension

Declension of sěno (hard o-stem)

	singular	dual	plural
nominative	sěno	sěně	sěna
genitive	sěna	sěnú	sěn
dative	sěnu	sěnoma	sěnóm
accusative	sěno	sěně	sěna
vocative	sěno	sěně	sěna
locative	sěně, sěnu	sěnú	sěniech
instrumental	sěnem	sěnoma	sěny

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Descendants

• Czech: seno

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “sěno”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění