práh

See also: prah

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech práh, from Proto-Slavic *porgъ.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈpraːx]
• Hyphenation: práh

Noun

práh m inan

1. doorstep
2. threshold, brink

Declension

Declension of práh (velar masculine inanimate quant-alt)

	singular	plural
nominative	práh	prahy
genitive	prahu	prahů
dative	prahu	prahům
accusative	práh	prahy
vocative	prahu	prahy
locative	prahu	prazích
instrumental	prahem	prahy

Related terms

• prahování n
• pražec m
• zápraží n

 

Further reading

• práh in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• práh in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989

Old Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *porgъ.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈpraːɣ/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈpraːx/

Noun

práh m inan

1. threshold

Declension

Declension of práh (hard o-stem quant-alt)

	singular	dual	plural
nominative	práh	prahy	prazi, prahové
genitive	praha, prahu	prahú	prahóv
dative	prahu	prahoma	prahóm
accusative	práh	prahy	prahy
vocative	praže	prahy	prazi, prahové
locative	prazě, prahu	prahú	praziech
instrumental	prahem	prahoma	prahy

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Descendants

• Czech: práh

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “práh”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění