otka

Czech

Otka na Rosenauerově mlýně

Etymology

Inherited from Old Czech otka. By surface analysis, deverbal from otknout (“to detach, to separate”).

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈotka]
• Hyphenation: ot‧ka
• Rhymes: -otka

Noun

otka f

1. an instrument for cleaning a plowshare

   Synonym: botka

   Otkou seškrábal nalepenou hlínu z radlice.

   He scraped off the dirt from the plowshare by an "otka".

Declension

Declension of otka (hard feminine reducible)

	singular	plural
nominative	otka	otky
genitive	otky	otek
dative	otce	otkám
accusative	otku	otky
vocative	otko	otky
locative	otce	otkách
instrumental	otkou	otkami

Further reading

• otka in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• otka in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• otka in Internetová jazyková příručka