odpovědět
Jump to navigation
Jump to search
Czech
[edit]Etymology
[edit]Pronunciation
[edit]Verb
[edit]odpovědět pf (imperfective odpovídat)
Conjugation
[edit]Conjugation
| Infinitive | odpovědět, odpověděti | Active adjective | odpověděvší |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | — | Passive adjective | — |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | odpovím | odpovíme | — | odpovězme |
| 2nd person | odpovíš | odpovíte | odpověz | odpovězte |
| 3rd person | odpoví | odpovědí | — | — |
| The verb odpovědět does not have present tense and the present forms are used to express future only. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | odpověděl | odpověděli | odpověděn | odpověděni |
| masculine inanimate | odpověděly | odpověděny | ||
| feminine | odpověděla | odpověděna | ||
| neuter | odpovědělo | odpověděla | odpověděno | odpověděna |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | — | odpověděv |
| feminine + neuter singular | — | odpověděvši |
| plural | — | odpověděvše |
Related terms
[edit]- odpověď f
Further reading
[edit]- odpověděti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- odpověděti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- odpovědět in Internetová jazyková příručka