křen

See also: Kren, Krên, and krèn

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech křěn, chřěn, from Proto-Slavic *xrěnъ (“horseradish”).

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈkr̝̊ɛn]
• Rhymes: -ɛn

Noun

křen m inan

1. horseradish
2. (slang) cockblocker

Declension

Declension of křen (hard masculine inanimate)

	singular	plural
nominative	křen	křeny
genitive	křenu	křenů
dative	křenu	křenům
accusative	křen	křeny
vocative	křene	křeny
locative	křenu	křenech
instrumental	křenem	křeny

Further reading

• křen in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• křen in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• křen in Internetová jazyková příručka