dohořet

Czech

Etymology

From do- +‎ hořet.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈdoɦor̝ɛt]
• Hyphenation: do‧ho‧řet

Verb

dohořet pf

1. (intransitive) to burn out

Conjugation

Conjugation

Infinitive	dohořet, dohořeti	Active adjective	dohořevší
Verbal noun	—	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	dohořím	dohoříme	—	dohořme
2nd person	dohoříš	dohoříte	dohoř	dohořte
3rd person	dohoří	dohoří	—	—

The verb dohořet does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	dohořel	dohořeli	dohořen	dohořeni
masculine inanimate		dohořely		dohořeny
feminine	dohořela		dohořena
neuter	dohořelo	dohořela	dohořeno	dohořena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	dohořev
feminine + neuter singular	—	dohořevši
plural	—	dohořevše

Further reading

• dohořeti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• dohořeti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• dohořet in Internetová jazyková příručka