šik

See also: sik, sík, sĭk, şik, sık, and Šik

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech šik (“order, tidiness”). From Middle High German schic, from Old High German *skicchen, from Proto-West Germanic *skikkijan, from Proto-Germanic *skikkijaną (“to order, arrange”).

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈʃɪk]

Noun

šik m inan

1. array, rank

Declension

Declension of šik (velar masculine inanimate)

	singular	plural
nominative	šik	šiky
genitive	šiku	šiků
dative	šiku	šikům
accusative	šik	šiky
vocative	šiku	šiky
locative	šiku	šicích
instrumental	šikem	šiky

Related terms

• šiknout
• šikovat
• šikovný

 

Adjective

šik (indeclinable)

1. (colloquial) chic, elegant

   Synonyms: vkusný, elegantní

Further reading

• šik in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• šik in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• šik in Internetová jazyková příručka

Kalasha

Verb

šik

1. to be (inanimate form)

Coordinate terms

• ásik