řebří

See also: rebri

Old Czech

Alternative forms

• žebří

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *rebrьjь.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈr̝ɛbr̝iː/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈr̝ɛbr̝iː/

Noun

řebří m inan

1. ladder

   Synonym: řebř

Declension

Declension of řebří (soft o-stem)

	singular	dual	plural
nominative	řebří	řebřie	řebří
genitive	řebřie	řebřú	řebří
dative	řebřú	řebříma	řebřím
accusative	řebří	řebřie	řebřie
vocative	řebřú	řebřie	řebří
locative	řebří	řebřú	řebřích
instrumental	řebřím	řebříma	řebřími

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Related terms

• řebro
• řebřík
• řebříček

 

Descendants

• ⇒ Czech: žebřík

References

• Jan Gebauer (1903–1916) “řebří”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění