Řím

See also: rim, Rim, rím, and Rím

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech Řím, from Western South Slavic *Rimъ, from early South Slavic *Rymъ, from early Romance, from Latin Rōma.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈr̝iːm]
• Hyphenation: Řím
• Rhymes: -iːm

Proper noun

Řím m inan (related adjective římský, demonym Říman, female demonym Římanka)

1. Rome (the capital and largest city of Italy)

Declension

Declension of Řím (sg-only hard masculine inanimate)

	singular
nominative	Řím
genitive	Říma
dative	Římu
accusative	Řím
vocative	Říme
locative	Římě
instrumental	Římem

Derived terms

• všechny cesty vedou do Říma

 

Further reading

• Řím in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• Řím in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• Řím in Internetová jazyková příručka

Old Czech

Etymology

from Western South Slavic, from early South Slavic, from early Romance, from Latin Rōma.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈr̝iːm/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈr̝iːm/

Noun

Řím m inan

1. Rome

Declension

Declension of Řím (sg-only hard o-stem)

	singular
nominative	Řím
genitive	Říma, Římu
dative	Římu
accusative	Řím
vocative	Říme
locative	Římě, Římu
instrumental	Římem

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Descendants

• Czech: Řím
• → Old Polish: Rzym
  • Polish: Rzym

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “Řím”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění