vítězit

Czech

Etymology

From vítěz +‎ -it.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈviːcɛzɪt]

Verb

vítězit impf (perfective zvítězit)

1. to win

Conjugation

Conjugation

Infinitive	vítězit, vítěziti	Active adjective	vítězící
Verbal noun	vítěžení	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	vítězím	vítězíme	—	vítězme
2nd person	vítězíš	vítězíte	vítěz	vítězte
3rd person	vítězí	vítězí	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive vítězit.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	vítězil	vítězili	—	—
masculine inanimate		vítězily		—
feminine	vítězila		—
neuter	vítězilo	vítězila	—	—

Transgressives	present	past
masculine singular	vítěze	—
feminine + neuter singular	vítězíc	—
plural	vítězíce	—

Derived terms

• zvítězit

 

Further reading

• “vítěziti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “vítěziti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “vítězit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)