mořman

Old Czech

Etymology

Coined by Klaret. First attested in the 14th century.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈmor̝man/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈmor̝man/

Noun

mořman m inan

1. certain kind of monster

Declension

Declension of mořman (hard o-stem)

	singular	dual	plural
nominative	mořman	mořmany	mořmani, mořmanové
genitive	mořmana, mořmanu	mořmanú	mořmanóv
dative	mořmanu	mořmanoma	mořmanóm
accusative	mořman	mořmany	mořmany
vocative	mořmane	mořmany	mořmani, mořmanové
locative	mořmaně, mořmanu	mořmanú	mořmaniech
instrumental	mořmanem	mořmanoma	mořmany

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Further reading

• Michálek, Emanuel (1989) Česká slovní zásoba v Klaretových slovnících [Czech wordstock in Klaret dictionaries] (in Czech), Prague: Academia, →ISBN, page 50
• Jan Gebauer (1903–1916) “mořman”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění